Lázeňská léčba dětí s onemocněním ledvin a vývodových cest močových

Lázeňská léčba dětí s onemocněním ledvin a vývodových cest močových

MUDr. Drahomíra Nečasová, Léčebné lázně a.s. Mariánské Lázně, Dětská lázeňská léčebna Lázně Kynžvart
MUDr. Alexander Kolský, CSc., Pediatrická klinika IPVZ a 1. LF UK, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha

Úvod

Dlouholetá tradice a příznivé výsledky lázeňské léčby u dospělých vedly balneology a pediatry k využití této konzervativní léčebně preventivní metody také u dětí s onemocněním ledvin a močových cest. První dětská lázeňská léčebna s tímto zaměřením byla otevřena v červenci roku 1962 v Mariánských Lázních. V roce 1968 přebírá část dětských pacientů původně kardiologická léčebna v Lázních Bludov a přiváží minerální vodu Rudolfku k léčení dětí z Mariánských Lázní. Koncem roku 2006 byla dětská léčebna v Mariánských Lázních uzavřena. Od roku 2007 v této indikaci pokračuje Dětská lázeňská léčebna v Lázních Kynžvart.

V komplexní lázeňské léčbě u dětí využíváme příznivé účinky přírodních léčivých zdrojů (minerální vody, peloid, plyn), které kombinujeme s dalšími metodami léčebné rehabilitace a fyzikální medicíny. Cílem je doléčení nebo snížení aktivity, zastavení či alespoň zpomalení progrese chorob ledvin a močových cest u dětí. Cestou neurohumorálních a neurovegetativních regulací docílíme zlepšení adaptačních schopností organizmu ve smyslu normalizace tělesných funkcí, zvýšení celkové odolnosti a fyzické zdatnosti dítěte. Nedílnou součástí lázeňské léčby v dětských léčebnách je péče pedagogicko-výchovná, psychologická, organizace volného času dětí, edukace dětí a jejich doprovodu v ošetřovatelských technikách a v režimových opatřeních.

Lázeňskou léčbu navrhuje praktický lékař pro děti a dorost, doporučuje dětský nefrolog nebo dětský urolog. Délka lázeňské léčby se řídí zdravotním stavem dítěte. Průměrná délka léčebného pobytu je 4-5 týdnů. Na počátku lázeňské léčby (při vstupním vyšetření) jsou děti podle věku a aktuálního zdravotního stavu zařazeny do šetřící nebo trénující režimové skupiny. Pro každé dítě je pak vypracován individuální léčebný plán, který respektuje základní onemocnění včetně vedlejších diagnóz, aktuální zdravotní stav a psychomotorický vývoj.

Po celou dobu lázeňské léčby sledujeme reaktivitu dítěte a podle ní dále upravujeme léčebný plán. Je třeba si uvědomit, že čím je dítě mladší a choroba aktivnější, tím je dítě citlivější k podnětům z vnějšího i z vnitřního prostředí.

I při nepatrném překročení zátěže balneoterapií snadno dochází ke zhoršení zdravotního stavu dítěte. U předškolních dětí preferujeme pobyt s doprovodem.

Zpravidla to jsou maminky. Přitom aktivní zapojení rodiny do léčebného procesu představuje důležitý faktor z hlediska dlouhodobé prognózy onemocnění.

Laboratorní vyšetření

V průběhu lázeňské léčby u pacientů sledujeme:

• chemické a mikroskopické vyšetření moče
• pH a specifickou hmotnost popř. osmolalitu moče
• kvantitativní bakteriurii (mikrobiologické vyšetření moče s určením citlivosti)

Podle indikace pak:

• kvantitativní proteinurii (sběr moči 24 hodin)
• sreeningové vyšetření moče u urolitiázy (kreatinin, kalcium, magnezium, fosfor, kyselina močová) při nízkokalciové dietě a po zátěži kalciem
• vyšetření krve (FW, Krevní obraz, C-reaktivní protein, kreatinin, urea, kyselina močová, natrium, kalium, chloridy, celková bílkovina, albumin, Elektroforéza bílkovin, cholesterol, HDL cholesterol, triglyceridy)
• vypočtená clearance kreatininu dle Schwarze
• uroflowmetrii (UFM)
• elektromyografii svalstva dna (EMG)
• sonografická kontrola postmikčního rezidua

Balneoterapie

PITNÁ LÉČBA

Je definována jako pravidelný a dozovaný příjem léčebné minerální vody per os, prováděný podle předpisu lékaře po určitou dobu (většinou po dobu pobytu v lázních). Minerální vody a další tekutiny jsou nedílnou součástí nácviku pitného režimu.

V pitné léčbě využíváme fyzikálních a chemických vlastností minerálních vod a jejich vlivu na funkci trávicího a vylučovacího ústrojí. Počínaje polykacím reflexem je minerální voda transportována trávicí trubicí, zde dochází k mechanickému očištění sliznice, naředění trávicích šťáv a ovlivnění motorické i sekreční činnosti trávicího ústrojí. Všude tam, kde minerální voda je ve styku se sliznicí trávicího ústrojí vzniká osmotický gradient a dochází k její resorpci. Množství a kvalita minerální vody navozuje následnou polyurii, tonizaci a jímavost močového měchýře. Na zvýšenou diurézu reagují uretery zrychlením a zmohutněním peristaltických komplexů, dochází k mechanickému vyplavování odloupaných epitélií, baktérií, krystalů případně drobných konkrementů. Zvyšuje-li se nadále diuréza, vzniká přechodně tzv. fyziologická hypotonie, při níž se uretery plní v celé délce od pánvičky až po močový měchýř. V důsledku toho se zmenší jímavost močového měchýře. Po úpravě diurézy probíhá činnost ureterů opět v peristaltických komplexech. Nárazovou pitnou léčbu ve spojení s pohybovou terapií indikujeme u litiázy. Tento postup může vést k odchodu konkrementů z močových cest.

Základ pitné léčby u onemocnění ledvin a močových cest tvoří hypotonické vody, což jsou hydrouhličitano-vápenato-hořečnaté kyselky s močopudnými vlastnostmi. Tyto kyselky jen mírně mění pH moče (5,5-6). Hypotonické hydrouhličitanové minerální vody vedou ke změnám v metabolismu vody, elektrolytů a acidobazické rovnováhy. Ty jsou pak sledovány regulačními neurohumorálními mechanismy, které zajištují homeostázu vnitřního prostředí.

V těle se zadrží jen tolik vody a solí, kolik je třeba k vyrovnání ztrát. Všechny přebytky jsou eliminovány. Hypotonické minerální vody snižují sekreci antidiuretického hormonu neurohypofýzy, což vede k přechodnému snížení zpětné resorpce vody v ledvinných tubulech. Proto vypitím hypotonické minerální vody se navodí v prvních dvou hodinách výrazná polyurie a vylučovaná moč je hypoosmolární. Zbývající nálož vody je pak vyloučena pomaleji během 3-4 hodin po vypití. Tam, kde potřebujeme plynule navýšit diurézu, musíme denní dávku hypotonických minerálek rozdělit do 4-6 dávek tzv. frakciované dávkování.

V minerální vodě je to především natrium aktivující přes osmotické receptory neurohypofýzu ke zvýšené sekreci antidiuretického hormonu, a tím zvýšení tubulární resorpce vody v ledvinách. Zvětšený plasmatický objem pak sekundárně vede ke snížení sekrece antidiuretického hormonu a současné aktivaci natriové diurézy. Chemické receptory v juxtaglomerulárních buňkách ledvin sníží výdej reninu , sníží se aktivace angiotensinu. V nadledvině se sníží výdej aldosteronu a v distálním tubulu se sníží zpětná resorpce natria. Tím se vyloučí přebytek natria, které s sebou strhává nadbytečnou vodu. Proto po vypití minerální vody, která obsahuje více než 500 mg natria v litru vody, dochází nejprve ke snížení diurézy a teprve později k jejímu zvýšení. Moč je v těchto situacích hyperosmolární.

Diuretický účinek těchto minerálních vod je potencován přítomným oxidem uhličitým (kyselky), který urychluje resorpci vody, zlepšuje rozpustnost a resorpci vápenatých a hořečnatých iontů, jimž se připisuje protizánětlivé a spasmolytické působení.Vápenaté ionty ve střevě reagují s přítomnými šťavelany za vzniku špatně rozpustných solí, které odcházejí stolicí a tím zmenšují resorpci šťavelanů ze střeva. Tyto vody nacházíme v Mariánských Lázních (Rudolfka, Karolínka) a v Lázních Kynžvart (Helena a Richard).

Další hypotonické minerální vody jsou hydrouhličitano sodné, které mají výraznější alkalizující účinek na moč (pH 7-7,5) a tím zlepšují rozpustnost urátových a cystínových konkrementů (v Mariánských Lázních - Lesní pramen, v Bílině voda Bílinka).

U pacientů, kteří mají sklon k nepravidelnému vyprazdňování stolice a k zácpě jsou vhodné vody sírano-hydrouhličitano sodné nebo sodno-hořečnaté minerální vody, jimiž navodíme pravidelné vyprazdňování střeva a též mírné okyselení moči.

Dávka minerální vody závisí na základním onemocnění a tělesné hmotnosti pacienta.

Rozlišujeme dávky malé (5-10 ml/kg/den), střední (15ml/kg/den) a velké (20-30 ml/kg /den). Vypočtenou denní dávku pacienti pijí pomalu po douškách během 10-30 minut rozdělenou do dvou nebo tří denních dávek, obvykle 2/3 ráno nalačno a 1/3 v odpoledních hodinách.

Kontraindikace pitné léčby

• retence solí a tekutin (otoky, ascites, oběhová a kardiální dekompenzace, renální insuficience)
• obstrukce močových cest (stenoza, zaklíněný konkrement, chlopeň zadní uretry)

Při pitné léčbě je nutná opatrnost u epilepsie, glaukomu, hypertenze a u malých dětí.

UHLIČITÉ KOUPELE

Koupele v minerální vodě, ve které je rozpuštěn minimálně 1g oxidu uhličitého v 1 litru vody. Rozpuštěný oxid uhličitý se vstřebává kůží, kde působí uvolnění vazoaktivních látek, jejichž vlivem dochází k dilataci kožních kapilár a arteriol. Stejně reagují cévy v ledvinách, zvýší se průtok krve ledvinami, stoupá diuréza a natriuréza. Hydrostatický tlak a vztlak vody ovlivňuje hemodynamiku ponořených orgánů, zlepší se vyprazdňování a návrat krve z dolních končetin a ze splanchniku, zvýší se systolický výdej srdeční. Krevní tlak se během koupele výrazně nemění, ale po koupeli klesá.

Indikace: recidivující a chronické záněty močového ústrojí, pooperační stavy, chronická glomerulonefritida, nefrotický syndrom.

Mladším školním dětem předepisujeme koupel „poloviční" (voda do pasu), starším školákům pak koupel ¾ o teplotě 35 - 33 ° C. Pozor na vdechnutí unikajícího oxidu uhličitého. Proto je třeba sedět v klidu event. hladinu neprodyšně přikrýt.

Doba trvání koupele je 10-20 minut, pak následuje odpočinek v suchém zábalu. Aplikujeme 2-3x týdně, celkem 10-12x během pobytu.

Kontraindikace: akutní a horečnatá onemocnění, kardiální dekompenzace, epilepsie, opatrnost u dětí s nízkým krevním tlakem.

RAŠELINOVÉ ZÁBALY A KOUPELE

Rašelina patří k peloidům, vzniká v přírodě z rašeliníku, suchopýru a blatnice procesem humifikace tj přeměnou organických těl rostlin v kyselém nebo subneutrálním prostředí slabě mineralizovaných vod. Obsahuje nejméně 95 % organických látek v sušině.

Pro balneologické účely se připravuje mletím na drobné částečky, které se pak v určitém poměru mísí s vodou tak, aby vznikla zábalová nebo koupelová kašovitá konzistence. Rašelina má vynikající tepelné vlastnosti, neboť teplo z ní přechází do organismu pozvolna, plynule a též následné ochlazování procedury je pozvolné. S tepelným působením je spjat její účinek protizánětlivý, analgetický a spasmolytický. Po sérii rašelinových zábalů aplikovaných na oblast močového měchýře bylo prokázáno snížení intravezikálního tlaku o 43 % a zvýšení jímavosti moč.měchýře o 30 %.

Rašelinový zábal částečný (bedra, podbříšek, kalhotky) předepisujeme o teplotě 38-42 oC, v délce trvání 10-20 minut. Po proceduře následuje vlažná sprcha a odpočinek v suchém zábalu. Četnost je 2- 3x týdně, celkem 6-10x během pobytu.

Rašelinová koupel poloviční nebo částečná má teplotu 37-38 oC a trvá 5-15 minut. Po pobytu v rašelině následuje vlažná sprcha a odpočinek v suchém zábalu.

Indikace: chronické a recidivující záněty ledvin a močových cest bez výrazného omezení funkce ledvin, pooperační stavy, urolitiáza, dráždivý močový měchýř.

Kontraindikace: akutní a horečnatá onemocnění, kardiovaskulární onemocnění, kožní defekty, hypertyreoza, epilepsie.

ZŘÍDELNÍ PLYN

Vyvěrá jako samostatný plynný pramen (v Mariánských Lázních je to Mariin pramen) nebo doprovází vývěr přírodní minerální vody, případně se získává separováním z uhličité vody v akumulačních nádržích. Někdy je užíván technický oxid uhličitý.

Pro zevní aplikaci v podobě suché uhličité koupele musí zřídelní plyn obsahovat minimálně 90 % oxidu uhličitého, který u dětí aplikujeme formou plynových obálek na dolní polovinu těla. V uzavřeném prostoru obálky dochází k městnání tepla, k pocení a k zvlhčení oxidu uhličitého, který se pak kůží lépe vstřebává. Po povrchové kožní vazodilataci následuje vazodilatace hluboká a zvýšené prokrvení oblasti malé pánve a ledvin. Zvýší se diuréza a poklesne krevní tlak, zlepší se resorpce pozánětlivých a pooperačních infiltrátů.

Předepisujeme jako částečnou suchou uhličitou koupel na dolní polovinu těla, 10-20 minut, celkem 10-12x za pobyt.

Indikace: chronická pyelonefritida a cystitida, funkční poruchy mikce, pooperační stavy v oblasti malé pánve.

Kontraindikace: akutní a horečnatá onemocnění.

ELEKTROLÉČEBNÉ PROCEDURY

Krátkovlnná diatermie představuje léčebné využití vysokofrekvenčních elektrických proudů (frekvence 27 MHz), které ztratily dráždivý účinek, ale při průchodu tkáněmi si ponechaly účinek tepelný. Při aplikaci na oblast močového měchýře se vedle hyperémie a podpory resorptivních procesů, uplatní také spasmolytický účinek na hladkou svalovinu močového měchýře a snížení intravezikálního tlaku.

Předepisujeme na oblast močového měchýře 3x týdně, 10-15 min subtermální dávka (tj. do pocitu mírného tepla), celkem 10x během pobytu.

Indikace: recidivující a chronická cystitida, dráždivý močový měchýř, stavy po operaci na močovém měchýři.

Kontraindikace: akutní a horečnatá onemocnění, kardiostimulátor, mokré prádlo, kovové předměty v oblasti aplikace.

Tato metoda není vhodná u dětí pod 6 let, protože dávkování se řídí subjektivním pocitem dítěte.

Při magnetoterapii využíváme pulzní magnetické pole k léčebným účelům pro jeho účinky protizánětlivé, myorelaxační a spasmolytické.

Indikace: na oblast močového měchýře u recidivující a chronické cystitidy, dráždivého močového měchýře, u stavů po operaci na močovém měchýři nebo na svalovinu dna pánevního u dysfunkční mikce.

Kontraindikace: akutní a horečnatá onemocnění, kardiostimulátor, epilepsie, vodící kovy v místě aplikace.

POHYBOVÁ LÉČBA

1. Léčebná tělesná výchova

Rozeznáváme individuální a skupinovou. Má příznivý vliv na psychiku nemocného dítěte a jeho fyzickou zdatnost. Jednotlivými cviky působíme na měkké tkáně v okolí ledvin a močových cest, na závěsný aparát ledvin, stěnu břišní, bederní svalstvo a dno pánevní. Volíme cviky k obnovení a udržování svalové rovnováhy (posilující a protahující) a jejich prostřednictvím se snažíme ovlivnit správnou polohu a funkci vývodných cest močových. Svaly procvičujeme v různých polohách (leh na zádech, leh na boku, různé sedy, podpor klečmo), měníme rytmus a dynamiku cvičení a mezi jednotlivé cviky vkládáme relaxační prvky s důrazem na brániční a dolní hrudní dýchání (střídání tlaku v hrudníku a dutině břišní zlepší žilní návrat krve k srdci). K oživení cvičení zařazujeme hry s míčem, cvičení s kruhy a taneční prvky. Malé děti napodobují při cvičení různá zvířátka.

Metodika má ráz kondičního cvičení se specifickým zaměřením u jednotlivých indikací. Zatížení stupňujeme od 10 do 30 minut. Náročnost cviků je úměrná věku dítěte a jeho zdravotnímu stavu.

U funkčních poruch mikce využíváme cviky k uvolnění svaloviny dna pánevního a sakroiliakálního skloubení při cvičení na míčích (overbaly) a cvičení na žíněnkách podle paní Mojžíšové, které jsme modifikovali pro dětský věk. U dráždivého močového měchýře doplňujeme o nácvik celkové relaxace.

U urolitiázy volíme dynamičtější cvičební jednotku (časté změny poloh, skoky, poskoky, cvičení se švihadlem, lany, cvičení na míčích, cvičení na rotopedu) doplněné o hry a plavání v bazénu.

U dětí operovaných pro vrozené anomalie ledvin a močových cest nebo urolitiázu se léčebnou tělesnou výchovou snažíme zlepšit funkci svalových skupin porušených operačním výkonem. Zaměřujeme se na správné držení těla, u dětí bez infekce v močových cestách rozšiřujeme o cvičení v bazénu a plavání.

U chronické pyelonefritidy s poruchou funkce, chronické glomerulonefritidy, nefrotického syndromu, chronické renální insuficience, stavů po transplantaci a u hypertenze volíme lehčí kondiční cvičení, dechovou gymnastiku a celkovou relaxaci při častější klinické a laboratorní kontrole dítěte.

Kontraindikace léčebné tělesné výchovy: akutní a horečnatá onemocnění, náhlá hematurie, urolitiáza s nebezpečím úplné blokády ureteru.

Celková relaxace je kontraindikována u dětí s epilepsií.

2. Terénní léčba

Je v dětských léčebnách prováděná pod dohledem dětských sester formou dávkovaných vycházek spojených s pitnou léčbou, klimatoterapií, hrou v přírodě a poznáváním okolí. Děti na počátku lázeňské léčby jsou podle věku a aktivity onemocnění rozděleny do dvou šetřících a tří trénujících skupin (viz obecná část).

MASÁŽE

1. Klasická masáž

Sestává s řady mechanických podnětů prováděných rukou na těle nemocného za léčebným účelem. Má účinky celkové a místní. Většinou je předepisována jako masáž částečná. Četnost 2-3x týdně, v délce trvání 5-10 minut, celkem 8-10x za dobu pobytu.

Indikace: pooperační stavy - jemnou masáží lze uvolňovat deformující, ke spodině lpící jizvy, vadné držení těla, atonická zácpa, rekonvalescence.

2. Reflexní masáž

Užíváme k cílenému kutiviscerálnímu léčebnému působení. Reflexní masáží působíme v místě druhotných reflexních změn na povrchu těla, které vznikají v důsledku dráždění onemocnělých orgánů cestou společné segmentární inervace. Nálezy reflexních změn mohou být jednostranné nebo oboustranné.

Provádí se sestava zádová a pánevní u funkčních poruch mikce eventuálně rozšířená o masáž břicha při spastické či atonické zácpě, u lumbalgií po renální kolice a u zánětlivých procesů. Doba trvání masáže je 15-20 minut, 4-10x obvykle ob den podle reaktivity nemocného.

3. Míčkování

Facilitační technika prováděná měkkými molitanovými míčky. Užíváme ji k ovlivnění reflexních změn podél bederní páteře, v průběhu dolních žeber, mezi pateří a lopatkou a v oblasti horního trapézového svalu u malých a přecitlivělých dětí. Doba trvání míčkování 5-10 minut, 2-3x týdně do celkového počtu 6-10x.

Kontraindikace masáží: akutní a horečnatá onemocnění, krvácivé choroby, hnisavá a plísňová onemocnění kůže, bezprostředně po jídle, pánevní sestava a masáž břicha při menzes.

METODY a TECHNIKY UŽÍVANÉ k EDUKACI MIKCE

1. Myofeedback

Je formou biofeedbacku, tedy nácviku porušené funkce metodou zpětné vazby. Signály ze svaloviny dna pánevního jsou snímány povrchovými elektrodami a převáděny na obrazovku počítače v podobě křivky (např. travičky), jejíž průběh a tvar dítě kontroluje zrakem případně i sluchem. Touto metodou se dítě učí vědomé relaxaci a koordinaci relaxace a kontrakce svaloviny dna pánevního. Cílem je naučit dítě uvolnit svalstvo dna pánevního během mikce tak, aby močilo volně, bez postmikčního rezidua. Koordinace tohoto aktu se hodnotí podle uroflowmetrie s EMG a následného změření postmikčního rezidua ultrazvukem.

Indikace: funkční poruchy mikce

Kontraindikace: akutní a horečnatá onemocnění, perianální a perigenitální opruzení, neschopnost dítěte se soustředit na probíhající vyšetření.

2. Sonobiofeedback

Tuto metodu využíváme k nácviku správné mikce u dětí, které ještě nezvládnou myofeedback, tedy hlavně u dětí předškolního věku.

Dítě se dostaví k ultrazvukovému vyšetření při pocitu plného močového měchýře. Ultrazvukovým přístrojem se změří mikční objem, jehož velikost dítě sleduje na obrazovce. S poučením se vymočí a opět se stanoví postmikční reziduum, které mu ukážeme na obrazovce.

3. Alarm

Slouží k detekci denních a nočních úniků moče. Sestává ze snímací elektrody, která se vkládá do našité kapsičky na spodních kalhotkách dítěte, která je v oblasti ústí uretry a zvukového zařízení, které se připevní na svrchní část oděvu pod pravou klíční kost. Při zvlhnutí kalhotek se alarm rozezvučí, dítě se probudí. Slouží k posílení reflexu tzv. budící reakce.

Použití na noc je kontraindikované u dětí trpících nočními děsy a epilepsií. Nelze použít během menzes.

4. Nácvik pravidelné mikce a defekace

Nácvik pravidelné mikce nazývaný bladder drill provádíme pomocí alarm systému a budíků. U poruch močení s urgentní symptomatologií, nejdříve stanovíme nejkratší interval úniku moči a od tohoto intervalu začínáme s nácvikem. Poučíme dítě, aby při zazvonění budíčku se šlo vymočit. Pokud se ještě před zvukovým signálem objeví nucení na močení, je třeba aby začalo zhluboka dýchat nebo si zpívat či pískat a šlo se vymočit. Pravidelným a včasným močením před nástupem nezvladatelné urgence dochází k postupnému zklidnění měchýře. Po 10 minutách postupně prodlužujeme mikční interval až na 2 hodiny. U dysfunkčních mikcí a sklonu k přeplňování močového měchýře nacvičujeme s dítětem pravidelnou mikci pomocí budíků obvykle v intervalu 2-3 hodin podle velikosti náplně močového měchýře. Při zazvonění budíku se dítě jde vymočit. Sestra zkontroluje vymočený objem a změří postmikční reziduum sonograficky. Nácviky lze provádět vždy jen s několika dětí najednou, neboť vyžadují stálou přítomnost školeného pracovníka.

Nácvik močení pomocí míčku.

Nafukovací balónek naplníme vlažnou vodou přibližně do velikosti močového měchýře. Dítě palcem a ukazováčkem uzavře ústí míčku jako močovou trubici. Při nácviku mikce povolí sevřené ústí míčku a vyčká až se míček vyprázdní plynulým proudem. Prsty musí být v trvalém kontaktu s míčkem.

ČIK - čistá intermitentní katetrizace, která slouží k vyprázdnění močového měchýře většinou v 3 hodinovém intervalu místo spontánní mikce u těžkých dysfunkcí nebo lazy bladder syndromu. Katetrizace je prováděna sestrou nebo dítětem za dohledu sestry. Při tomto výkonu je nutno dbát na přísnou hygienu a správnou techniku (mytí rukou,dezinfekce zevního ústí uretry, správné zavedení cévky a změření cévkovaného objemu). Občasné měření cévkovaného objemu je nutné pro zavedení optimálního časového režimu cévkování.

Nácvik pravidelného vyprazdňování střeva (defekace).

Mnoho dětí s poruchou mikce trpí i poruchou vyprazdňování stolice. V rámci edukace jsou děti pravidelně vysazovány k defekaci po hlavních jídlech a učí se kontrolovat nejen konzistenci, ale i množství vyprázdněné stolice. Řada dětí udává, že má stolici denně, ale přesto trpí retenční zácpou a enkopresou.

DIETOTERAPIE

Základem je racionální dětská strava, která složením i energetickou hodnotou odpovídající věku.

Omezujeme kořeněná a dráždivá jídla. Sůl omezujeme pouze při retenci tekutin, otocích a hypertenzi. Dětem s urolitiázou ve stravě omezujeme potraviny bohaté na kamenotvorné látky tzn. že nepodáváme tmavé maso, vnitřnosti, mořské ryby, čokoládu, špenát, kiwi, omezujeme luštěniny.

U dětí se sklonem k zácpě zvýšíme podíl vlákniny ve formě celozrnných produktů, čerstvé zeleniny a ovoce, sušené švestky, meruňky. Omezíme přívod sladkostí.

MEDIKAMENTOZNÍ LÉČBA

I během lázeňské léčby pokračujeme v dlouhodobé terapii z domova. Měníme ji pouze podle aktuálních změn zdravotního stavu.

Závěr

Lázeňská léčba je léčbou komplexní, kde nepůsobí pouze jedna jediná procedura, ale všechna léčebná a režimová opatření sestavená v léčebném plánu. Její nedílnou součástí je edukace dítěte a jeho rodičů během lázeňské léčby nebo u starších dětí při propuštění z lázní. Pro další vývoj choroby je velmi důležitá spolupráce s praktickými lékaři pro děti a dorost, s dětskými nefrology a s dětskými urology.